Projev disidenta, signatáře Charty 77, politického vězně, básníka pana Heřmana Chromého na demonstraci 29. dubna 2021 v Plzni HRAD ZA HRANOU – REPUBLIKA V OHROŽENÍ

Jak tomu bylo před dvěma roky

Vzpomínám si, že jsem z tohoto místa na náměstí v Plzni hovořil naposledy v Plzni v roce 2019. V závěru své řeči jsem řekl mimo jiné tato slova: ,,Oč častěji prezident Zeman a premiér Babiš hovoří o bezpečnosti České republiky (ČR) a ochraně jejích národních zájmů před nebezpečím a hrozbami třetího světa, o to více se vyhýbají odpovědnosti a povinnosti čelit bezpečnostní infiltraci ze strany Ruské Federace (RF) a komunistické Číny.

Jsem přesvědčen, že tato východní hrozba a její eliminace bude klíčovou otázkou v příštích sněmovních volbách, doufám ještě svobodných. Zatím jsem si nevšiml, že by se této hrozbě věnovaly programy jak parlamentních politických stran, tak i těch mimoparlamentních. Studená válka neskončila, jak jsme se domnívali s rozpadem Sovětského svazu. Pokračuje v jiné podobě s cílem připravit o nás svobodu a demokracii, pro kterou jsme se před třiceti lety svobodně rozhodli.“ 

Operační základna ruské ambasády v Praze

Přestože koaliční vláda premiéra Babiše předsedy Hnutí ANO a vicepremiéra Hamáčka, předsedy České strany sociální demokracie (ČSSD) rozhodla v tomto měsíci (duben 2021) o vyhoštění 18 důstojníků GRU z ruské ambasády a narovnání počtu diplomatů na obou stranách, podpořená demokratickou opozicí Poslanecké sněmovny a Senátem, hrozby jsme se nezbavili. Naopak. Ruský medvěd zesílil ještě více nenávistnou propagandu proti Západu a České republice, v níž kromě prezidenta Zemana není ušetřen téměř nikdo.

Uvědomil jsem si přitom, jakou roli Česká republika představovala po svém vstupu do NATO a Evropské unie v březnu 1998 a květnu 2004 v očích ruské zahraniční politiky
a jakou si přeje Ruská Federace (RF), aby představovala i nadále. Kromě infiltrace v Česku, se nepochybně stala ruská ambasáda v Praze také operační základnou pro činnost v Evropě. Všechny oficiální výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) od jejího vzniku v letech 1996 – 1997 obsahují v nestejné intenzitě – a po roce 2016 – zesílená varování před narůstajícím vlivem GRU, FSB a dalších bezpečnostních složek RF, které působily a pravděpodobně dosud ještě působí na území České republiky.

Ať již přímo z velvyslanectví RF v Praze nebo nepřímo přes další kontaktní síť vybudovanou a zasahující nejen do špičkových společností a institucí českého hospodářství, ale nacházející své kontakty a informace u poslanců v Parlamentu zejména pak u strany komunistů Čech a Moravy (KSČM) a Strany přímé demokracie (SPD). Později také v jednotlivých vládách, ale i u prezidenta Klause a jeho okruhu. V neposlední řadě tato základna a její síť nacházela podporu u prezidenta Zemana. Mimo jiné obhájce stále živých jednotlivých intervenčních a teroristických kroků armády a bezpečnostních složek RF, řízených přímo i nepřímo prezidentem Putinem.

Vrbětice

Výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích v říjnu a prosinci 2014 jsou onou pověstnou špičkou ledovce. Skrze ně se nám v uvozovkách snažil vicepremiér Hamáček mimo jiné ospravedlnit těžko ospravedlnitelný zastírací manévr, kterým měla být jeho nakonec neuskutečněná cesta pro sputniky do Moskvy.

Nemohu si odpustit ocitovat aspoň několik vět Karla Hvížďaly, že ,,v kauze Vrbětice nejde jen o střet zpravodajských služeb. Slyším, že by měli Rusové předem udělat důkladnou rozvahu, jenže oni přesně takhle nepracují. Místo aby metodicky zvažovali všechny možné důsledky své akce, mnohdy spíš pracují ve stylu ruských mafií. To znamená naprostý nezájem o to, jestli v akci zabiju pět nebo deset lidí. Což se přesně ukázalo ve Vrběticích.“

Komu a čemu slouží prezident Zeman

Prezidentu Zemanovi posloužily výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích, aby je argumentačně sice připustil, že se staly. Zároveň ale spustil a naplno otevřel svým vystoupením a jím uvedenou další verzí stavidla ruské propagandě, domácím dezinformačním webům v čele s Parlamentními listy.

Dosáhl toho, oč dlouhá dvě desetiletí předtím a dnes již otevřeně usiluje ruská zahraniční politika a její doktrína. Doktrína, která hrubě zneužívá a znevažuje tak památku i vlastních obětí II. světové války v boji s fašistickou a nacistickou ideologií.

Neváhá 76 let po ní tyto dvě ideologie anachronicky připisovat Spojeným státům a zemím Západní Evropy a Evropské unii. Označuje je za nepřátele Ruska a jedním dechem prohlašuje, že je nutné proti nim bojovat. Postfakticky vytváří tato ruská zahraniční politika hodnotový chaos. Chaos, kterým napříč evropskými zeměmi štěpí a rozděluje evropské společenství.

A jak to v praxi vypadá

20. března 2021 vešel v platnost dekret ruského prezidenta Vladimira Putina, který zakazuje vlastnictví půdy cizincům a Ukrajincům v 19 z celkových 25 administrativních oblastí Krymu. Vyvlastněno tak bude 11 500 pozemků patřících občanům 55 států světa, především Ukrajincům. Majitelé mají roční lhůtu pro převedení pozemků na ruské občany, po jejímž uplynutí dojde k vyvlastnění soudní cestou a peníze z následného prodeje připadnou místním orgánům. Putinův dekret kritizovala EU, která jej spatřuje v rozporu s mezinárodním humanitárním právem, a Ukrajina měla v úmyslu tento dekret napadnout u mezinárodních soudů.

I proti takovému kroku se však prezident Putin pojistil. Nechal si Dumou do Ústavy schválit na konci roku 2020, že domácí, tedy ruská jurisdikce má vyšší právní sílu než ony mezinárodní závazky, k nimž se Rusko zavázalo, a které dlouhodobě porušuje jak v Rusku, tak v zahraničí. Nemluvě o ústavním prodloužení svého mandátu, který může obhajovat třikrát po sobě, tedy vládnout s ústavním posvěcením dalších 15 let.

Politická odpovědnost neleží jen na ruské straně

Na druhé straně – nejméně od roku 1996 – 1997- kdy se tato ruská síť vytvářela a operovala na území České republiky, řízená od roku 2000 prezidentem Putinem, padá odpovědnost za ni, a to nejen ta politická, na vrub všech vlád České republiky a jejich některých prezidentů. Ti společně s vládou až dodnes, ať již z nejrůznějších důvodů toto nebezpečí podceňovali
a adekvátně mu nečelili.

Proto si myslím, že za této situace a několik měsíců před sněmovními volbami je třeba, aby se demokratická opozice nerozcházela v otázkách jak čelit Zemanově vládě, přestože chápu, jak principiálně, ale i eticky je každý akt, jako je vyslovení nedůvěry Babišově vládě potažmo Zemanově, nebo pokus o vyvolání předčasných voleb, veledůležitý.

Na politickou odpovědnost prezidenta Zemana a trestní odpovědnost jeho prodloužené ruky premiéra Babiše za přetrvávající vnitropolitickou krizi a víc než často nefunkční fungování státu lze poukázat dalšími nástroji. Obě komory Parlamentu se již měly dříve sejít, aby společně připravily a projednaly návrh ústavní žaloby podle čl. 65, případně 66 České ústavy. Pokud návrh bude podán Senátem nejen pro hrubá porušení Ústavy, ale i proti jednání prezidenta Zemana, směřujícímu proti svrchovanosti republiky, pak jeho význam bude důležitý i po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny.

Vystoupení poslance a předsedy Pirátské strany Ivana Bartoše v Čt24 ohledně jeho návštěvy u prezidenta Zemana (28. 4. 2021) ve věci rozpuštění sněmovny a vyhlášení předčasných voleb, pro které je třeba třípětinová většina 120 hlasů z dvou set, je politicky naivní. Přesvědčit 78 poslanců Hnutí Ano je možné jen se souhlasem premiéra Babiše, který má poslední slovo při sestavování volební kandidátky. A počítat s hlasy ANO, KSČM, SPD či koaliční ČSSD by neprošlo ani v říši snů.

O čem se bude mimo jiné rozhodovat ve volbách

Ve volbách do Poslanecké sněmovny budou voliči rozhodovat rovněž o tom, zdali této zemi bude nadále vládnout prezident Zeman prostřednictvím trestně vyšetřovaného premiéra Babiše. Bude-li nadále pokračovat ohýbání Ústavy a vzdalování se právnímu státu.

Respektive stavu, který, když je to třeba, platí většinou jen pro ty dole, co si nemohou dovolit zaplatit obhajobu. Na rozdíl od těch, co na ni mají sice stejné právo, ale jejich případy jsou nezřídka svou procesní délkou jako v případě premiéra Babiše, nebo odkládáním výkonu trestu a dalšími kličkami výsměchem české justici.

Budeme rozhodovat rovněž o tom, zdali se dokážeme ubránit zahraniční politice Ruské Federace a autoritářskému, represívnímu režimu prezidenta Putina a také bude-li pro nás důležitější obchodovat s komunistickou Čínou a zavírat oči nad tyranií, která postihuje etnické skupiny obyvatelstva v Číně. Mimo jiné dnes čínský vliv zasahuje i poslance EU, kterým říká, co mají říkat a co ne.

Obávám se, že po sněmovních volbách budeme muset ještě nějaký čas chodit hlasovat nohama, abychom neztratili i to poslední, co nám ještě zbývá, svobodu projevu a zastupitelskou parlamentní demokracii. V ní totiž prezident Zeman dlouhodobě, cíleně a bohužel zdařile, byť neústavně, uplatňuje nadále prvky prezidentského systému ve shodě s premiérem Babišem, přestože jejich důvody jsou různé. 

Mohlo by se totiž splnit to, co na otázku Světlany Witovské v ČT u příležitostí sto let od výročí vzniku Československa v roce 2018: ,,Pánové, kdybyste teď v tuto chvíli mohli změnit jednu jedinou věc v našem demokratickém právním systému. Co by to bylo?“, pánové odpověděli.

Prezident Zeman se rovnou vyjádřil: ,,Ježišmarja, proč jenom jedna jediná? Já bych jich změnil. Já bych zrušil Senát.“ A premiér Babiš ho ve vzácné shodě doplnil: ,,Většinový parlamentní systém, přímá volba primátorů a starostů“.

Nezapomeňme na tato jejich slova, až půjdeme volit. V této souvislosti, jestli něco očekává veřejnost a zejména demonstrující občanská společnost od demokratické opozice, tak aby protestům občanů vyjádřila svou podporu a vyzvala je, aby v nich pokračovali, dokud změnu zastupitelské demokracie ztělesňuje a neústavně uplatňuje prezident Zeman a jeho výkonná ruka premiér Babiš.